Cesta ke svobodě

Já na své cestě Pacifickou hřebenovkou v USA v roce 2016.

Kdy se cítíte být opravdu svobodní? A co děláte, aby to vydrželo? Pro mě se tou cestou ke svobodě stalo moje podnikání. Nebo spíš se z touhy po svobodě zrodilo a teď skrze něj hledám a nacházím cesty, jak svoje přesvědčení a touhy uvádět v život. Jsem poměrně velký introvert a skutečná žitá svoboda je pro mě hodně zásadní. Zároveň jsem žil až příliš dlouho způsobem, kdy jsem se svobodný necítil ani trochu.

Být introvertem často není snadné. Jestli je to i váš případ, tak dobře víte, o čem mluvím. A pokud to nejste přímo vy, určitě nějakého znáte. Jen to o něm možná nevíte. Třeba vám přijde jen tichý, možná trochu divný, nesmělý nebo pomalý. Nebo to vůbec nepoznáte, protože někdo si umí vypěstovat slušné “mimikry”. Vím, jaké to je. A dlouho trvalo, než mi vůbec došlo, jak vlastně z té ulity vylézt.

Prý je to největší problém introvertů. Že sice vědí, že jsou introverti, ale jak o tom s nikým nemluví, nemají šanci zjistit, že prožívají všichni podobné věci a cítí se podobně. A pak si připadají divní a sami. A zoufale touží po možnosti svobodně a volně projevit, kým jsou.

Možná proto mě to tolik táhlo do Ameriky. Sice je to klišé a určitě i dost problematické, ale prostě jsem tam doufal objevit svobodu, kterou jsem nedokázal cítit tady. Moje první cesta tak byla na vysoké škole v rámci programu Work and Travel v roce 2013. A skutečně mě to hodně posunulo dál. Co všechno jsem si z té cesty odnesl a co mi pomáhá na mé další cestě?

1. Prostředí je opravdu důležité. Jako introvert máte často tendenci setrvávat v tom, co znáte, i když vám to nevyhovuje. Ale někdy je opravdu potřeba impulz zvenčí, aby se věci pohnuly a změna prostředí je jedním z nich. Když nemůžete do Ameriky, zkuste aspoň vypadnout na pár dní do hor nebo se přestěhovat. Pamatuju, když jsem se chtěl stát veganem, nejvíc mi pomohlo přestěhovat se na pár měsíců od rodičů z Ostravy do Prahy. Změnil jsem prostředí a mohl jsem tak opustit, co jsem měl zaběhnuté a otevřít se novým věcem. Vše bylo najednou jednoduché.
2. Změna se sama neudělá. Musíte začít. Sami, hned, cokoliv. My introverti chceme mít všechno pěkně promyšlené a zpracované. A často v tom uvízneme a hledáme dokonalou variantu dalšího kroku. A přitom občas stačí jakýkoliv krok (třeba velmi nedokonalý), aby se věci rozhýbaly. Přesně tohle teď řeším s naší novou dílnou. Tak moc rád bych měl dopředu naplánovaný a přesně promyšlený každý krok. Ale to nejde, pořád se něco mění a musím na to reagovat. Jakkoliv, ale posouvat to kupředu. Někdy je to těžké, ale pak vidím, jak se věci mění, rostou a vzniká něco nového a na chvíli se uklidním, že jsem na dobré cestě.
3. Svoboda skončit. Taky vás učili, že nemáte odcházet od rozdělané práce a být vytrvalí? Je to určitě super, ale někdy je tou největší svobodou právě dovolit si ukončit věci, které se už přežily. Opustit to, co už vám neslouží. I když to v očích okolí nedává smysl a nebo to “funguje”. Ukončit jednu etapu života, aby mohla začít nová. Teď se nám právě pod rukama rodí něco nového. A spoustu starých věcí proto bude třeba pustit. Tak mi držte palce.

A co pomáhá vám budovat a udržet si vnitřní i vnější svobodu?

Daniel Kužela

Zakladatel projektu

S touhou usilovat o změnu směrem k udržitelným cílům jsem před třemi lety založil organizaci El Grifo a její první projekt Tree Factory. Skrze udržitelnou a férovou módu, společensky prospěšné podnikání a ruční a osobní přístup k produktům a lidem teď malými kroky ke změně směřujeme, společne s vámi. Díky za to.