Které materiály jsou nejvíc “eko”?

Není materiál jako materiál. V zásadě můžeme materiály používané k výrobě oblečení rozdělit do tří kategorií:

• přírodní
• syntetické
• polosyntetické

Přírodní

Bavlna, biobavlna, len, konopí, bambus, hedvábí, ramie, alpaka, vlna, kašmír, mohér…

Přírodní materiály mají původ buď v rostlinné nebo ve zvířecí říši. Jsou blahořečeny pro své vlastnosti a schopnosti - skvěle absorbují vlhkost, jsou odolné, příjemné na těle, v létě ochladí (bavlna, len, konopí, bambus), v zimě naopak zahřejí (vlna, kašmír). Je třeba o ně náležitě pečovat - řada z nich se smí prát jen na určitou teplotu, nesušit v sušičce atp. Pokud tak učiníte, můžete si být jistí, že vám vydrží věčnost.

Syntetické

Akryl, polyester, polyamid, nylon…

Syntetické materiály neboli lidově řečeno “umělotiny” jsou vyráběny z ropy. Prakticky se tedy jedná o plasty. Pro jejich nositele to s sebou nese výhody i nevýhody - materiály jsou pružné, nemačkají se a rychle schnou (proto se využívají na výrobu plavek nebo sportovního oblečení), na druhou stranu nedýchají, neumí si poradit s bakteriemi a mají tak tendenci zasmrádat.

Polosyntetické

Viskóza (rayon), modal, cupro, lyocell…

Do této kategorie řadíme materiály, které jsou někde na půli cesty mezi materiály přírodními a syntetickými. Jako vstupní surovinu využívají přírodní materiály (dřevo, bambus), ale výsledná látka je zpracována za pomocí složitých chemických procesů. Díky přírodnímu základu se tyto materiály těší skvělým vlastnostem zmíněných u přírodních materiálů (lehké, příjemné, chladivé, absorpční).

Který materiál je nejudržitelnější?

Na tuto otázku není lehká odpověď. Pojďme to vzít kategorii po kategorii. Co se týče přírodních materiálů, je dobré začít připomenutím, že přírodní se automaticky nerovná ekologické. Všechny rostliny od bavlníku až po len mohou být pěstovány a zpracovávány nešetrným či neetickým způsobem. Proto je vždy dobré volit bio materiály s GOTS certifikací. O GOTS certifikaci si můžete přečíst v jednom z našich předchozích článků.

Nejblíže ideálu udržitelnosti jsou pak asi len a konopí. Obě rostliny jsou velmi odolné proti škůdcům a nenáročné na vodu, takže jejich pěstování nezatěžuje přírodu tolik jako bavlna. Její pěstování totiž vyžaduje obrovské množství vody, pesticidů a chemických hnojiv, z čehož naše planeta rozhodně radost nemá. Když už tedy bavlnu, tak organickou s GOTS certifikací, u které je zaručeno, že byla pěstována i zpracována s minimálními dopady na životní prostředí.

Další udržitelnou možností je bavlna recyklovaná. A co bambus? Jeho pěstování sice vyžaduje jen minimum vody a pesticidů, což je fajn, ale výrobní proces už tak čistý není. Tedy alespoň u nejvíce používané bambusové viskózy (rayonu), která se zpracovává za použití vysoce škodlivých chemikálií, se kterými je nakládáno všelijak (rozuměj: dostávají se do přírody a vodních toků). Udržitelnější variantou je tzv. bambusový len (bamboo linen), který se zpracovává šetrněji, nebo Monocel, bambusový lyocell od firmy Lenzig AG - viz níže.

Označení polosyntetické kdovíjak ekologicky nezní, i přesto v této kategorii najdeme materiál, který by mohl aspirovat na pomyslného eko vítěze - lyocell (Tencel), popř. Tencel modal. Pro pořádek - lyocell je název vlákna, Tencel je obchodní název rakouské firmy Lenzig AG, která ho vyrábí. Svůj výrobní proces mají vychytaný tak, aby z něj nevzešel prakticky žádný odpad - vše probíhá v uzavřeném kruhu, recykluje se voda i použité chemické látky. Na výrobu svého lyocellu používají eukalyptus, který roste takřka kdekoliv a na jeho pěstování je potřeba podstatně méně půdy než např. u bavlny.

Ostatní polosyntetické materiály zůstávají z hlediska udržitelnosti s otazníkem. Dřevo použité na výrobu je sice podstatně méně náročné na půdu, vodu a pesticidy než bavlna, na druhou stranu způsob zpracování za sebou nechává množství toxického odpadu, se kterým je ne vždy nakládáno tak, jak by se slušelo a patřilo.

A co syntetické materiály? Ty již ze své podstaty označeny za ekologické být nemohou. V přírodě zůstávají desítky až stovky let a při praní se z nich uvolňují nepřátelské mikroplasty. Jelikož moc dobře neabsorbují barvy, je na jejich obarvení zapotřebí velké množství toxických chemických barviv. I zde se však najdou lepší a horší varianty, ve smyslu dopadu na životní prostředí. Pokud si kupujeme oblečení ze syntetiky (např. plavky nebo sportovní věci), můžeme sáhnout po recyklovaných vláknech - např. po Econylu (recyklovaný nylon) nebo po recyklovaném polyesteru.

Z hlediska udržitelnosti je jistě skvělé využívat materiály, které tu už jsou a recyklovat je. Zároveň je však dobré mít na paměti, že se stále jedná o plasty, které při praní vypouští do vody mikroplasty (více najdete v článku ZDE).

Malá poznámka na závěr - správný výběr materiálů je nedílnou součástí udržitelného šatníku. Nezapomínejme však na minimalismus - přeplněná skříň věcí z biobavlny a lyocellu je pořád přeplněná skříň. Nakupujme jenom to, co vynosíme na maximum, a neváhejme si u takových kousků připlatit za kvalitní materiál.

Zajímají tě udržitelné alternativy materiálů? Pokud ano, sledujte dál náš blog a Instagram @summermyles.cz a @tereza_teresita, kde postupně najdete více obsahu na dané téma.

Zdroje:
masterclass.com/articles/natural-vs-synthetic-fibers
panaprium.com/blogs/i/advantages-natural-fibers
tencel.com/fiber-story
goodonyou.eco/how-ethical-is-tencel
goodonyou.eco/bamboo-fabric-sustainable/

Tereza Reyes

Copywriter, blogger, influencer

Na slovo eco-friendly jsem už poměrně alergická. Pokud chceme žít udržitelně, není to o tom, že budeme nakupovat věci s označením “eko.” I eko věci jsou pořád věci, které musely být z něčeho vyrobeny a odněkud někam převezeny. Klíčem k udržitelnosti je podle mě minimalistický přístup - zamýšlení se nad každým nákupem a vědomé omezování naší spotřeby, ať už se jedná o módu nebo o potraviny.
Instagram